Změny právních předpisů od 1. 1. 2012

02.01.2012 13:46

Nejdůležitější změny zákonů od 1. 1. 2012

　

Daň z přidané hodnoty od 1. ledna 2012

Snížená sazba DPH se zvyšuje z 10 % na 14 %. Základní sazba DPH zůstává ve výši 20 %.

　

 

Režim přenesení daňové povinnosti na DPH ve stavebnictví

Od 1. 1. 2012 nabude účinnosti úprava režimu přenesení daňové povinnosti na DPH při poskytnutí stavebních nebo montážních prací. Vzhledem k velké množině plátců DPH, kterých se toto ustanovení může dotknout, Generální finanční ředitelství zveřejnilo na svých internetových stránkách informační materiál, který k tomuto tématu zpracovalo ve spolupráci s Ministerstvem financí.

Režim přenesení daňové povinnosti – tzv. reverse charge je v rámci mechanismu uplatňování DPH režimem specifickým. Na rozdíl od běžného mechanismu uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu za uskutečněné zdanitelné plnění má poskytovatel plnění (plátce, který zdanitelné plnění uskutečnil), v režimu přenesení daňové povinnost je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na příjemce plnění. Plátce, který dotčené zdanitelné plnění uskutečnil, vystaví daňový doklad, kde oproti běžnému daňovému dokladu neuvede výši DPH – na místo toho uvede sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého bylo plnění uskutečněno.

Podle této úpravy je tedy uvedený režim povinen použít plátce, který poskytne vymezené stavební nebo montážní práce s místem plnění v tuzemsku jinému plátci (příjemci plnění) pro jeho ekonomickou činnost.

Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije, pokud plátce poskytuje stavební nebo montážní práce příjemci plnění, který není plátcem DPH a samozřejmě i pokud neplátce poskytuje takové práce plátci. Jestliže příjemce plnění (plátce) pořizuje přijaté zdanitelné plnění výlučně pro soukromou potřebu, není v postavení osoby povinné k dani a tedy v tomto případě se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti.

Informační materiál k přenesení daňové povinnosti na DPH ve stavebnictví je možné nalézt na internetových stránkách České daňové správy

Případné dotazy k této problematice je možné zaslat na e-mailovou adresu RC-stavebnictvi@ds.mfcr.cz, která bude veřejnosti dostupná do 30. dubna 2012.

Vzhledem k množině plátců, kterých se toto ustanovení může dotknout, vydává Generální finanční ředitelství ve spolupráci s Ministerstvem financí následující informační materiál:

　

1. K režimu přenesení daňové povinnosti obecně

Režim přenesení daňové povinnosti – tzv. revers charge je v rámci mechanismu uplatňování DPH režimem specifickým. Na rozdíl od běžného mechanismu uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu za uskutečněné zdanitelné plnění má poskytovatel plnění (plátce, který zdanitelné plnění uskutečnil), v režimu přenesení daňové povinnost je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na příjemce plnění. V rámci tohoto režimu má tedy povinnost přiznat a zaplatit daň plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění v tuzemsku uskutečněno. Plátce, který dotčené zdanitelné plnění uskutečnil, vystaví daňový doklad, kde oproti běžnému daňovému dokladu neuvede výši DPH – namísto toho uvede sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého bylo plnění uskutečněno.

Režim přenesení daňové povinnosti je v zákoně o DPH upraven od 1. 4. 2011 v ustanoveních § 92a (obecná pravidla) a dále v § 92b až 92e.

2. Režim přenesení daňové povinnost ve stavebnictví

Stejně jako v případě režimu přenesení daňové povinnosti zavedeného od 1. 4. 2011, při dodání zlata (§ 92b zákona o DPH), dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 (§ 92c zákona o DPH) a obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (§ 92d zákona o DPH), budou i v případě aplikace tohoto režimu při poskytnutí stavebních prací (§ 92e zákona o DPH) platit obecná pravidla vymezená pro režim přenesení daňové povinnosti v ustanovení § 92a zákona o DPH.

2.1. Na koho se režim přenesení daňové povinnosti vztahuje

Obecně platí, že režim přenesení daňové povinnost se uplatní pouze mezi plátci DPH a to při poskytnutí plnění v tuzemsku (místo plnění je v ČR).

Uvedený režim je tedy povinen použít plátce (poskytovatel plnění), který poskytne vymezené stavební nebo montážní práce s místem plnění v tuzemsku jinému plátci (příjemci plnění) pro jeho ekonomickou činnost. Současně logicky platí, že v takovém případě má povinnost použít daný režim i plátce – příjemce plnění.

Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije pokud plátce poskytuje stavební nebo montážní práce příjemci plnění, který není plátcem DPH a samozřejmě i pokud neplátce poskytuje takové práce plátci.

Jde-li o podmínku plnění mezi plátci, je nutné upozornit, že předpokladem pro povinnost použít režim přenesení daňové povinnosti je skutečnost, že tyto osoby při uskutečnění daného plnění vystupují jako osoby povinné k dani, tj. v rámci své ekonomické činnosti. U stavebních prací jde pak zejména o to, že osoba, která zdanitelné plnění přijímá, vystupuje u daného plnění jako osoba povinná k dani.

Jestliže příjemce plnění (plátce) pořizuje přijaté zdanitelné plnění výlučně pro soukromou potřebu, nebo výlučně pro plnění, které není předmětem daně, není v postavení osoby povinné k dani a v tom případě se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti – to znamená, že plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, uplatní daň na výstupu, daň přizná a zaplatí (běžný mechanismus).

Obdobně se neuplatní režim přenesení daňové povinnost pokud např. obec pořizuje plnění pro potřeby související výlučně s její činností při výkonu veřejné správy, při níž se nepovažuje za osobu povinnou k daní (viz § 5 odst. 3 zákona o DPH).

Z hlediska jistoty u poskytovatele plnění jde-li o správnost zdanění lze doporučit, aby příjemce plnění písemně prohlásil, že přijaté plnění použije výlučně pro účely, které nejsou předmětem daně resp. příjemce ve vztahu k danému plnění nevystupuje jako osoba povinná k dani.

Pokud je plnění třeba i jen z části přijímáno pro více účelů, například pro soukromou potřebu plátce a pro jeho ekonomickou činnost nebo pro smíšené účely veřejnoprávních a neziskových subjektů, přičemž část je pro účely, kdy příjemce vystupuje jako osoba povinná k dani, půjde o plnění podléhající celkově režimu přenesení daňové povinnosti.

Pro případy, kdy příjemce stavebních a montážních prací poskytnutých v tuzemsku je sice český neplátce, ale jde o osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osobu, je nutné upozornit na ust. § 94 odst. 16 zákona o DPH. Podle tohoto platí, že takováto osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani, se coby příjemce tuzemských plnění zahrnovaných pod režim přenesení daňové povinnosti stává ze zákona českým plátcem a to již dnem poskytnutí předmětného plnění.

2.1.1 Povinnosti poskytovatele plnění v režimu přenesení daňové povinnosti

Poskytovatel stavebních a montážních prací má v rámci režimu přenesení daňové povinnosti na DPH povinnost:

  1. vystavit daňový doklad a to do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění (§ 26 zákona o DPH) se všemi náležitostmi běžného daňového dokladu podle § 28 odst. 2 zákona o DPH (včetně sazby daně), ovšem s výjimkou výše daně. Na místo toho na vystaveném daňovém dokladu musí uvést sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno
  2. vést evidenci o plněních poskytnutých v režimu přenesení daňové povinnosti a výpis z této evidence předložit správci daně (viz. bod 2.5.)
  3. vykázat poskytnutí těchto plnění v daňovém přiznání (řádek 25),

2.1.2 Povinnosti příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti

Plátce, který v rámci svých ekonomických činností přijímá službu stavebních a montážních prácí, která podléhá režimu přenesení daňové povinnosti má povinnost:

  1. přiznat a zaplatit daň
    Příjemce plnění je povinen přiznat a zaplatit daň z přijatého plnění a to ke dni uskutečnění dotčeného zdanitelného plnění.
    Při poskytnutí stavebních prací se jedná v zásadě o poskytnutí služby. Podle § 21 odst. 5 zákona o DPH je služba uskutečněna dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu (s výjimkou splátkového kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu), a to tím dnem, který nastane dříve.
    Stavební práce jsou často poskytovány podle smlouvy o dílo, kdy se zdanitelné plnění podle § 21 odst. 6 písm. a) zákona o DPH považuje za uskutečněné dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části, nebo jsou stavební práce poskytovány jako dílčí plnění, které se podle § 21 odst. 9 zákona o DPH považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě.
    Příjemce přiznává daň v daňovém přiznání (ř. 10 nebo 11) za příslušné zdaňovací období.
  2. doplnit daňový doklad
    Příjemce plnění je povinen doplnit na daňovém dokladu obdrženém od poskytovatele výši daně. Příjemce odpovídá za správnost uvedené daně. V praxi to znamená, že bez ohledu na to, jakou sazbu daně uvedl na dokladu poskytovatel plnění, musí příjemce při výpočtu a doplnění výše daně vycházet ze správné (zákonu odpovídající) sazby.
  3. vést evidenci o plněních přijatých v režimu přenesení daňové povinnosti a výpis z této evidence předložit správci daně (viz. bod 2.5.)

Nárok na odpočet daně

Příjemce, který v rámci svých ekonomických činností přijímá plnění v podobě stavebních a montážních prácí, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, má na jedné straně povinnost přiznat a zaplatit daň z tohoto plnění, na straně druhé je však současně oprávněn k odpočtu daně na vstupu z takto přijatého zdanitelného plnění. Tento nárok příjemce plnění se řídí obecnými podmínkami pro nárok na odpočet daně tak, jak jsou uvedeny v § 72 a následujících zákona o DPH.

Příjemci plnění vzniká nárok na odpočet daně okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. Vzhledem k tomu, že má příjemce plnění povinnost přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, vzniká mu k tomuto dni také nárok na odpočet daně, který může v případě naplnění podmínek § 72 a násl. zákona o DPH uplatnit.

Samozřejmě platí, že pokud příjemce použije přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely (např. pro soukromou potřebu, pro uskutečnění osvobozených plnění bez nároku na odpočet aj.) uplatní nárok na odpočet daně v částečné výši. Shodně platí i navazující pravidla pro úpravy či krácení odpočtu.

2.2. Porušení režimu přenesení daňové povinnosti

Pokud poskytovatel plnění nepostupuje podle daného režimu přenesení daňové povinnosti a při uskutečnění zdanitelného plnění uplatní daň na výstupu a výši daně uvede na daňovém dokladu, nemá příjemce plnění nárok na odpočet daně uvedené na daňovém dokladu, protože je podle § 72 zákona o DPH oprávněn k odpočtu daně, kterou se rozumí daň, která je stanovena podle zákona o DPH, tedy pouze té daně, kterou sám přizná.

Poskytovatel plnění postupuje v takovém případě podle obecné zásady pro opravu výše daně podle § 43 zákona o DPH.

2.3. Stavební a montážní práce podléhající režimu přenesení daňové povinností

Režimu přenesení daňové povinnosti podle ust. § 92e zákona o DPH podléhá poskytnutí stavebních a montážních prací (bez ohledu na to, zda jde z hlediska vymezení dané zákonem o DPH o služby nebo dodání zboží s montáží), které podle sdělení ČSÚ odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1. 1. 2008.

Klasifikace produkce (CZ-CPA) je dostupná na stránkách Českého statistického úřadu.

Kód CZ-CPA 41 – zahrnuje budovy a jejich výstavbu.

  • Patří sem také služby developerských subjektů v oblasti bytových a nebytových stavebních projektů.

Kód CZ-CPA 42 – inženýrské stavby a jejich výstavba.

  • Zároveň tento oddíl zahrnuje služby developerských subjektů v oblasti inženýrského stavitelství.

Kód CZ-CPA 43 – specializované stavební práce

  • Tj. demoliční, průzkumné, elektroinstalační, instalatérské, topenářské, plynařské, truhlářské, malířské, obkladačské, sklenářské, pokrývačské, izolační, betonářské, zednické,... a dále mj. montáž ocelových konstrukčních prvků, prefabrikovaných dílů, stavbu a demontáž lešení a pracovních plošin a také instalaci topení, výtahů, klimatizačních, ventilačních a chladících zařízení apod.

Příklady produkce související se stavebnictvím, které nepatří do číselného kódu 41–43 a nevztahuje se na ně tedy režim přenesení daňové povinnosti

  • vrtné práce související s těžbou ropy a zemního plynu (09.10.11)
  • zkušební vrty během důlní činnosti (09.90.1)
  • instalace elektromotorů, generátorů a transformátorů v elektrárnách (33.20.50)
  • údržba a opravy průmyslových kotlů (33.12.14)
  • instalace, opravy a údržba průmyslových klimatizačních a chladících zařízení (33.12.18, 33.20.29)
  • čištění komínů (81.22.13)
  • montáž volně stojícího nábytku (95.24.10)
  • pronájem lešení nezahrnující jeho postavení a demontáž (77.32.10)
  • prefabrikované stavební dílce z betonu (23.61.12)
  • beton připravený k lití (23.63.10)
  • půjčování stavebních strojů a vybavení bez obsluhy (77.32.10)
  • instalace průmyslových strojů a zařízení (33.2), instalace parních kotlů (kromě kotlů pro ústřední topení),
  • instalace potrubních systémů v průmyslových závodech (33.20.11), instalace kancelářských a účetnických strojů (33.20.21)
  • sanace a čištění zeminy, vody, vzduchu a budov (39.00.1)
  • architektonické a inženýrské služby; technické zkoušky a analýzy (71)
  • služby související s úpravou krajiny (81.30.10)

2.4. Stanovení výše daně, opravy, zálohy

Pokud ze zákona o DPH nevyplývá jinak, platí i pro zdanitelná plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti pravidla zdaňování zakotvená v ostatních ustanoveních tohoto zákona.

Základ a sazba daně

I v režimu přenesení daňové povinnosti se tedy základ daně zdanitelného plnění stanoví podle obecných principů zákona o DPH, kdy základem daně je vše, co plátce jako úplatu obdržel nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby (blíže viz § 36 zákona o DPH). Pro určení správné sazby daně takového plnění platí pak § 47 příp. § 48 a 48a zákona o DPH.

Oprava základu daně

Obdobné platí ohledně oprav základu daně a výše daně: Nastanou-li ve vztahu ke zdanitelnému plnění, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, skutečnosti, které zakládají povinnost opravy ve smyslu § 42, 43 zákona o DPH, provádí se oprava u těchto plnění.

Zálohy

V režimu “klasického” zdanění, tj. mimo přenesení daňové povinnosti, jako zásada platí, že pokud není stanoveno jinak, plátce je povinen přiznat daň mj. i ke dni přijetí úplaty (zálohy), pokud ji přijme dřív než je uskutečněno zdanitelné plnění (viz § 21 odst. 1 zákona o DPH). V případě zdanitelných plnění podléhajících režimu přenesení daňové povinnosti se tato povinnost – tj. povinnost přiznat daň při přijetí úplaty (zálohy) neuplatní.

Poskytovatel plnění, který (po 31. 12. 2011) přijme zálohu na stavební práce, u nichž je povinen použít režim přenesení daňové povinnosti, ke dni přijetí úplaty daň na výstupu nepřizná, není ani povinen při přijetí takové úplaty vystavit daňový doklad. Tento bude vystavovat až při uskutečnění zdanitelného plnění.

Uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti v případě přijetí úplaty (zálohy) před 1. lednem 2012, pokud k uskutečnění zdanitelného plnění dojde od 1. lednu 2012.

Pokud poskytovatel plnění obdržel do 31. 12. 2011 zálohu na poskytované stavební a montážní práce a z titulu takto přijaté úplaty mu vznikla povinnost přiznat daň na výstupu při přijetí úplaty (do konce roku 2011 mu vznikne, jde-li o situaci ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o DPH), přičemž den uskutečnění takto dotčeného zdanitelného plnění nastane až po 31. 12. 2011, stanoví plátce základ daně podle § 37 odst. 3 zákona o DPH.

Od 1.ledna 2012 bude tedy v takových případech aplikován režim přenesení daňové povinnosti pouze u základu daně stanoveného dle § 37 odst. 3 zákona o DPH, tj. ze základu daně vypočteného jako rozdíl z celkového základu daně za zdanitelné plnění a základu daně z přijaté úplaty (tj. ze záloh přijatých v roce 2011).

Jde-li o úplaty /zálohy/ přijaté po 1. 1. 2012 a současně před uskutečněním zdanitelného plnění, k těmto se při zdaňování v rámci režimu přenesení daňové povinnosti nepřihlíží, (ve smyslu, že by z titulu jejich přijetí vznikala povinnost přiznat daň; tato vzniká až uskutečněním zdanitelného plnění).

Nutno ještě doplnit, že u poskytovatelů plnění, kteří nevedou účetnictví, platí obecně povinnost přiznat daň (až) ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Takovýto poskytovatel plnění (na rozdíl od plátce, který vede účetnictví) nemá povinnost přiznat daň z přijaté úplaty. Jestliže ke dni přijetí úplaty daň na výstupu nepřizná, nesmí vystavit daňový doklad při přijetí úplaty. Pokud tedy dojde k datu uskutečnění zdanitelného plnění u takovéhoto plátce po 31. 12. 2011, a tento plátce nevyužil možnosti přiznat daň z přijaté úplaty, použije se režim přenesení daňové povinnosti v zásadě vždy na celý základ daně a to v sazbě platné pro příslušný rok, tj. v roce 2012 14 nebo 20 %.

2.5. Vedení evidence a výpis z evidence pro daňové účely podle § 92a zákona o DPH

Vzhledem k tomu, že jde o režim s pravidly zdanění odlišnými od obecného fungování stávajícího systému DPH, je dodavateli i odběrateli v této souvislosti uložena povinnost vést evidence pro daňové účely, ve které budou muset uvádět DIČ obchodního partnera, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění.

Výpis z předmětné evidence je plátce povinen podat ve lhůtě pro podání daňového přiznání, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Pokynem GFŘ – D-4 účinným od 1. 4. 2011 je stanovena povinnost podávat tento výpis elektronicky.

Nová XML struktura výpisu a aktualizovaná informace k výpisu z evidence pro daňové účely podle § 92a zákona o DPH pro zdaňovací období od 1. 1. 2012, bude zveřejněna ihned po zjištění nutných technických specifikací.

Výpis z evidence

Výpis z evidence bude z hlediska obsahu v podstatě kopírovat zákonem nadefinované požadavky. V aplikaci pro elektronické podání resp. v příslušné datové zprávě budou tak vyplňovány následující údaje:

  • DIČ odběratele/příjemce a DIČ dodavatele/poskytovatele:
    • Dodavatel/poskytovatel uvede na každém řádku samostatně za každé zdanitelné plnění daňové identifikační číslo jednotlivého odběratele/příjemce.
    • Odběratel/příjemce uvede na každém řádku samostatně za každé zdanitelné plnění daňové identifikační číslo dodavatele/poskytovatele.
  • Kód předmětu plnění:
    • Uvede se (u EPO vybere z číselníku) jednomístný kód – v případě stavebních a montážních prací půjde o kód č. 4
  • 4: jedná-li se o zdanitelné plnění podle § 92e – stavební a montážní práce
  • Datum uskutečnění zdanitelného plnění:
    • Uvede se datum uskutečnění zdanitelného plnění podle daňového dokladu.
  • Základ daně:
    • Uvede se základ daně každého zdanitelného plnění uskutečněného v režimu přenesení povinnosti (každé plnění se uvede na samostatném “řádku”, zaokrouhlení na celé koruny).
    • Celkovou částku všech uskutečněných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti za dané zdaňovací období uvede dodavatel/poskytovatel zároveň na ř. 25 daňového přiznání.
    • Celkovou částku všech přijatých plnění v režimu přenesení daňové povinnosti za dané zdaňovací období uvede odběratel/příjemce zároveň na ř. 10 nebo 11 daňového přiznání.
  • Rozsah plnění:
    • Pro kód 4 – stavební a montážní práce, rozsah plnění vyplňován nebude.

　

Zákoník práce od ledna 2012

Rozsáhlá novela zákoníku práce (sněmovní tisk č. 411) a souvisejících zákonů (zákona o zaměstnanosti, sociálním a zdravotním pojištění, inspekci práce atd.) se nachází na konci legislativního procesu. S účinností od 1. ledna 2012 přinese změny, které budou mít citelný dopad na pracovněprávní vztahy. Níže jsou uvedeny nejvýznamnější novinky.

Novela přináší úpravu základních zásad pracovněprávních vztahů. Patří mezi ně např. zásada loajality akcentující řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele nebo zásada obsahující požadavek zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance. Zásady mají normativní povahu a při posuzování práv i povinností v pracovněprávních vztazích bude nutné k nim přihlížet. To bude hrát roli zejména při posuzování neplatnosti právních úkonů souvisejících např. s ukončením pracovních poměrů.

Nově budou zrušeny veškeré odkazy na vybraná ustanovení občanského zákoníku a bude určeno, že v případě absence regulace v zákoníku práce se použije občanský zákoník, ovšem za podmínky, že budou respektovány základní zásady pracovněprávních vztahů. Smluvní pokuta bude moci být napříště dohodnuta, jen pokud to umožňuje zákoník práce, tj. prakticky jen pro případ nedodržení závazku zaměstnance dohodnutého v rámci konkurenční doložky.

Novinkou týkající se kolektivní smlouvy je, že ji bude možno vypovědět i v případě, že je uzavřena na dobu určitou. Výpověď bude moci být podána nejdříve po uplynutí šesti měsíců od data účinnosti kolektivní smlouvy, a to s výpovědní dobou v délce nejméně šest měsíců. Při zániku smluvní strany kolektivní smlouvy jednající za zaměstnance skončí účinnost kolektivní smlouvy nejpozději posledním dnem následujícího kalendářního roku.

Ohledně doby trvání pracovního poměru sjednaného na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami bude po novele platit, že nesmí přesáhnout tři roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba tří let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

Prakticky tedy bude možno sjednat pracovní poměr u téhož zaměstnavatele na dobu určitou nejprve na tři roky a následně pak opakovaně ještě dvakrát též na tři roky. Všechny stávající výjimky z pravidla zákazu řetězení pracovních poměrů na dobu určitou budou zrušeny. Výše uvedené se nicméně nebude aplikovat na pracovní smlouvy na dobu určitou zakládající vztah mezi agenturou práce a zaměstnancem.

Změny se dotknou i úpravy výpovědí. Předně přibude nový výpovědní důvod. Zaměstnanec bude moci dostat výpověď také v případě, že poruší zvlášť hrubým způsobem povinnost dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce – povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. Výpovědní doba bude moci být nově prodloužena pouze písemnou smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a nikoliv například kolektivní smlouvou jako nyní.

Zkušební dobu lze nově sjednat písemně u vedoucích zaměstnanců na dobu až 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru. Zkušební doba přitom nemůže být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru a bude se prodlužovat o dobu celodenních překážek v práci a o dobu celodenní dovolené, tj. jen o “pracovní dny".

Pro případ ukončení pracovního poměru může být výpovědní doba prodloužena pouze písemnou smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a nikoliv například kolektivní smlouvou jako dle stávající právní úpravy.

Novelou je nově upraven institut dočasného přidělení, který umožňuje zaměstnavateli uzavřít se zaměstnancem písemnou dohodu o dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli. Toto je ovšem možné nejdříve po uplynutí šesti měsíců ode dne vzniku pracovního poměru. Dohoda musí být uzavřena písemně a za samotné dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli nesmí být poskytována úplata. Zaměstnanec má nárok na mzdu nebo plat a na cestovní náhrady dle zákoníku práce; toto plnění poskytuje zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně přidělil.

Zákon přitom stanoví, že pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen. Dohoda o dočasném přidělení končí uplynutím doby, na kterou byla sjednána, nebo na základě výpovědi kterékoliv ze smluvních stran z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu, přičemž platí patnáctidenní výpovědní lhůta.

V případě ukončení pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. a) - c) zákoníku práce (nebo na základě dohody z týchž důvodů) přísluší zaměstnanci nově odstupné ve výši závislé na době trvání pracovního poměru. Pokud trval pracovní poměr méně než jeden rok, má zaměstnanec nárok na odstupné nejméně ve výši jednonásobku průměrného výdělku, u pracovního poměru, který trval jeden rok a méně než dva roky má nárok nejméně na dvojnásobek. Na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku bude mít zaměstnanec nárok, trval-li jeho pracovní poměr nejméně 2 roky.

Zásadní novinkou u dohody o provedení práce je, že na jejím základě bude možné odpracovat u jednoho zaměstnavatele až 300 hodin za kalendářní rok (nyní je to pouze 150 hodin), přičemž výkon práce na základě dohody nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Při příjmu z dohody o provedení práce nad 10 000 korun měsíčně se bude nově platit sociální a zdravotní pojištění. Dohoda o provedení práce i dohoda o pracovní činnosti navíc budou muset nově obsahovat dobu, na jakou se uzavírá a také rozvržení pracovní doby (pro účely náhrad při dočasné pracovní neschopnosti). Zaměstnavatel také musí při skončení dohody vystavit potvrzení o zaměstnání.

U konta pracovní doby došlo novelou k omezení, na základě kterého lze konto pracovní doby zavést vnitřním předpisem jen u zaměstnavatele, kde nepůsobí odborová organizace. Tam, kde odborová organizace působí, bude možno konto pracovní doby zavést jen kolektivní smlouvou. V jejím rámci bude nově možné sjednat, že práce přesčas odpracovaná v kontu pracovní doby v kolektivní smlouvě sjednaném vyrovnávacím období, které nepřesáhne 52 týdnů po sobě jdoucích, může být v rozsahu nejvíce 120 hodin započtena do pracovní doby, ovšem jen v bezprostředně navazujícím vyrovnávacím období.

Nově je upravena i problematika čerpání dovolené. Bylo vypuštěno ustanovení o povinnosti zaměstnavatele určit zaměstnanci čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo. Zaměstnavatel je nově povinen určit dovolenou tak, aby ji zaměstnanec vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo, ledaže by mu v tom bránily provozní důvody nebo překážky na straně zaměstnance.

Není-li čerpání dovolené určeno do 30. 6. následujícího kalendářního roku, má právo určit čerpání dovolené zaměstnanec. Čerpání dovolené je přitom zaměstnanec povinen písemně oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dní předem, nedohodnou-li se na jiné době oznámení. Novelou bylo rovněž vypuštěno původní ustanovení § 218 odst. 4 zákoníku práce, které představovalo faktický zánik práva na čerpání nevyčerpané dovolené.

Nemocenské pojištění v roce 2012

Od 1. ledna 2012 zůstávají v platnosti změny v nemocenském pojištění, které byly provedeny už k 1. lednu 2011. Nadále tedy platí, že nemocenské se bude vyplácet až od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti (DPN) a denní výše nemocenského činí 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu (DVZ) po celou dobu DPN nebo nařízené karantény. Tato opatření by měla platit do 31. 12. 2013.

Změna nároku na podporu v nezaměstnanosti od 1. 1. 2012

 

Od ledna 2012 se mění podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti. Změna spočívá v úpravě délky rozhodného období, ve kterém je nutné získat alespoň 12 měsíců doby důchodového pojištění, ze tří let na dva roky.

　

Kdo má nárok na podporu v nezaměstnanosti od 1. 1. 2012

Nárok na podporu tedy má:

  • občan s bydlištěm na území ČR, který v posledních dvou letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání získal alespoň 12 měsíců důchodového pojištění
  • potřebnou dobu pojištění je možné získat i prostřednictvím tzv. náhradních dob, což je třeba doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, péče o dítě do čtyř let, doba výkonu veřejné služby či dlouhodobé dobrovolnické služby

Od 1. 1. 2012 se mění i podmínky pro vstup do evidence uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR:

  • Pokud úřad práce zprostředkuje člověku vhodné zaměstnání, ale on jej ukončí bez vážného důvodu sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, bude moci být evidován na úřadu práce až po uplynutí 6 měsíců ode dne vzniku tohoto zaměstnání.
  • Stejně tak bude moci být evidován na úřadu práce až po uplynutí 6 měsíců ode dne vzniku tohoto zaměstnání zaměstnanec, jemuž úřad práce zprostředkuje vhodné zaměstnání, ale zaměstnavatel s ním ukončí pracovní poměr z důvodu hrubého porušení pracovních povinností.

Veřejná služba

Pro uchazeče o zaměstnání, kteří jsou vedeni v evidenci nepřetržitě déle než 2 měsíce, se od 1. 1. 2012 zavádí nabídka veřejné služby v rozsahu až 20 hodin týdně. Jestliže uchazeč bez vážného důvodu odmítne nabídku, bude vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Při organizování veřejné služby se posiluje spolupráce mezi krajskými pobočkami ÚP ČR a obcemi. Veřejná služba neznamená jen úklid veřejných prostranství a komunikací, ale třeba i práci v nemocnicích a jiných veřejných budovách, ve školství, v oblasti životního prostředí a ochrany zvířat, v sociální, charitativní, sportovní oblasti apod.

Výše podpory

Od 1. 1. 2012 se nemění ani výše podpory v nezaměstnanosti, ani délka podpůrčí doby pro její vyplácení. Pro úplnost zde uvádíme:

Výše podpory v nezaměstnanosti činí při výpočtu z průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního ukončeného zaměstnání nebo z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na jeden měsíc:

  • první dva měsíce – 65 %
  • další dva měsíce – 50 %
  • po zbývající podpůrčí dobu – 45 %

Délka pobírání podpory v nezaměstnanosti:

  • do 50 let věku uchazeče o zaměstnání – 5 měsíců
  • od 50 do 55 let – 8 měsíců
  • více než 55 let – 11 měsíců

Uchazeč, jenž ukončí zaměstnání bez vážného důvodu sám nebo dohodou se zaměstnavatelem:

  • podpora se snižuje na 45 procent průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu po celou podpůrčí dobu

Odstupné

Podpora nebude poskytována tomu uchazeči o zaměstnání, kterému náleží zákonné odstupné, odbytné nebo odchodné – podpůrčí doba pro poskytování podpory se v těchto případech nekrátí, pouze se posune její počátek o dobu, po kterou uchazeči o zaměstnání přísluší zákonné odstupné, odbytné nebo odchodné.

Pokud zaměstnavatel má zákonnou povinnost vyplatit zaměstnanci odstupné, ale neučiní tak, vyplatí uchazeči o zaměstnání kompenzaci ve výši 65 procent odstupného Úřad práce a poté ji bude vymáhat po zaměstnavateli.

Kalkulačku pro výpočet výše podpory v nezaměstnanosti naleznete na integrovaném portálu MPSV.

Nový nástroj – zvolená rekvalifikace

Uchazeč o zaměstnání si může od 1. 1. 2012 sám vybrat rekvalifikační kurz i rekvalifikační zařízení, které však musí mít akreditovaný vzdělávací program. Podle vlastního uvážení si tak uchazeč zvolí druh pracovní činnosti, v níž má zájem získat kvalifikaci za účelem získání zaměstnání. Podmínkou však je, že úřad práce musí posoudit uplatnitelnost takto získané kvalifikace na trhu práce a zároveň posoudit, zda rekvalifikace vyhovuje zdravotnímu stavu uchazeče. Stanoven je maximální limit úhrady ceny za rekvalifikaci, pokud se překročí, rozdíl ceny hradí sám uchazeč.

Úřad práce zvolenou rekvalifikaci uhradí pouze v případě, když předem vydá zájemci o tuto rekvalifikaci potvrzení, že po doložení úspěšného absolvování kurzu rekvalifikační kurz uhradí.

Spolupráce s agenturami práce od 1. 1. 2012

Sdílené zprostředkování zaměstnání prostřednictvím agentury práce

Uchazeče o zaměstnání může krajská pobočka Úřadu práce zařadit, na základě individuálního akčního plánu a s jeho předchozím písemným souhlasem, do programu tzv. sdíleného zprostředkování zaměstnání, v němž Úřad práce spolupracuje se soukromými agenturami práce. Cílem je zvýšit efektivitu zprostředkování zaměstnání a umožnit efektivní využití různých forem zprostředkování uchazečům o zaměstnání, kteří sami aktivně práci hledají.

  • agentury práce mohou získat příspěvek na každého uchazeče o zaměstnání, kterému bude agentura práce zprostředkovávat zaměstnání
  • k tomuto mohou získat další příspěvek, když umístí uchazeče do pracovního poměru na dobu neurčitou a také, když si tento člověk udrží zaměstnání minimálně 6 měsíců.
  • za umístění uchazeče o zaměstnání však nebude považováno, když ho přijme do pracovního poměru agentura práce pověřená zprostředkováním zaměstnání
  • dohoda mezi Úřadem práce ČR a agenturou práce bude obsahovat i účinné nástroje pro kontrolu prováděného zprostředkování zaměstnání

Agentury práce

Zpřesňují se práva a povinnosti agentur práce při zajišťování povinného pojištění pro případ svého úpadku. Informační povinnost agentur práce se rozšiřuje o hlášení počtu uchazečů o zaměstnání umístěných na základě dohody s Úřadem práce (sdílené zprostředkování).

Agentura práce nebude moci dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta, modrá karta, nebo kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání, anebo který je osobou se zdravotním postižením.

Postih práce na černo

Nevýhody práce na černo

Člověk, který pracuje na černo, neplatí daně ani sociální pojištění, což je velmi rizikové:

  • v případě nemoci nebo úrazu nedostane nemocenské, po dobu trvání své pracovní neschopnosti proto zůstává bez jakéhokoliv příjmu
  • nezíská nebo ztrácí nárok na podporu v nezaměstnanosti v případě ztráty výdělečné činnosti
  • doba výkonu nelegální práce pak člověku chybí při přiznání starobního i invalidního důchodu

Postih práce na černo

Zpřísňuje se postih za výkon nelegální práce, maximální částka pokuty se zvyšuje z 10 000 Kč na 100 000 Kč.

Pořádkovou pokutu až do výše 10 000 Kč je možné uložit člověku, jenž se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a vykonává pro ni práci, za to, že odmítne osvědčit svou totožnost a prokázat legálnost pracovněprávního vztahu. Opatření má působit preventivně v oblasti nelegální práce.

Definice nelegální práce je nově upravena tak, aby bylo její prokazování snazší a jednoznačné. Zabrání se tím úniku finančních prostředků v oblasti pojistného a daní.

Jako opatření k potírání nelegální práce se zvyšuje maximální částka pokuty za umožnění výkonu nelegální práce z 5 milionů Kč na 10 milionů Kč. Minimální výše pokuty činí 250 000 Kč.

Kontrolní činnost státu

Boj s nelegálním zaměstnáváním, které způsobuje podle odhadu resortu MPSV ztrátu desítek miliard korun ročně, se od ledna 2012 výrazně posiluje a zefektivňuje. Kontrolní činnost v oblasti zaměstnanosti se nově slučuje pod Státní úřad inspekce práce. Navyšuje se počet kontrolorů, MPSV zajistí provoz 180 tzv. mobilních kanceláří, tedy automobilů vybavených technikou potřebnou k výkonu efektivní a rychlé kontroly. Téměř čtyřnásobně v roce 2012 vzroste i počet kontrol.

Czech POINT – DONEZ

MPSV spolu s Úřadem práce ČR realizuje projekt Docházka nezaměstnaných – DONEZ, jehož cílem je ztížit podmínky nelegálního zaměstnávání firmám i nezaměstnaným evidovaným na Úřadu práce. Vytipovaní uchazeči o zaměstnání docházejí v určený čas v běžné pracovní době na kontaktní místo Czech POINT, kde obdrží nabídku volných pracovních pozic.

Příklady

Příklad č. 1:

Pan Karel (57 let) pracoval 12 let jako řidič autobusu, dostal výpověď z organizačních důvodů. Výplata podpory v nezaměstnanosti bude odsunuta o dobu, po kterou má nárok na zákonné odstupné. V případě, že mu odstupné nebude zaměstnavatelem vyplaceno, bude mu za dobu od zařazení do evidence do uplynutí doby, po kterou mu náleží zákonné odstupné vyplacena kompenzace. Protože si pan Karel nemůže kvůli věku najít práci jako řidič, rozhodl se po 6 měsících pro rekvalifikaci. Vybral si kurz v hodnotě 11 900 Kč. Po předchozí domluvě s ÚP a po úspěšném absolvování kurzu bylo ÚP kurzovné uhrazeno rekvalifikačnímu zařízení. Během rekvalifikace mu nebyla vyplácena podpora při rekvalifikaci, protože na tu by měl nárok jen při rekvalifikaci zabezpečované krajskou pobočkou Úřadu práce ČR. Podpůrčí doba pro poskytování podpory v nezaměstnanosti vzhledem k jeho věku činí 11 měsíců, proto bude pobírat i po dobu rekvalifikace podporu v nezaměstnanosti. Díky absolvování kurzu si potom našel práci jako dopravní dispečer.

Příklad č. 2:

Paní Anna nenašla po rodičovské dovolené práci (před tím pracovala jako recepční), šla na ÚP. Na ÚP dostala podporu. Díky spolupráci ÚP s Agenturou práce během tří měsíců získala zaměstnání v neziskové organizaci.

Příklad č. 3:

Pan Josef pracuje načerno. Na ÚP je veden proto, aby si nemusel platit zdravotní pojištění. Práci načerno mu bylo těžké dokázat. Nyní to jde. Pan Josef dostane pokutu ve výši 100 000 Kč. Navíc je vyřazen z evidence ÚP. Jako zázrakem si najde práci, ale po roce dá výpověď. Na ÚP dostane podporu, je mu zprostředkováno zaměstnání, ale pan Josef práci po 3 měsících opustí. Nebude zařazen do evidence na ÚP, protože dal dobrovolně bezdůvodně výpověď. Do evidence může být zařazen až po půl roce ode dne sjednaného jako den nástupu do zaměstnání zprostředkovaného ÚP.

　

Od 1. ledna 2012 se zpevněné plochy pozemků stávají předmětem daně z pozemků

Dnem 1. ledna 2012 nabývá účinnosti novela zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o dani z nemovitostí"), kterou se podle ustanovení § 6 odst. 2 téhož zákona zpevněné plochy pozemků užívané k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní stávají předmětem daně z pozemků se speciální sazbou daně.

Co se rozumí zpevněnou plochou pozemku

Podle ustanovení § 6 odst. 5 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném od 1. 1. 2012, (dále jen “zákon o dani z nemovitostí”), se zpevněnou plochou pozemku rozumí pozemek nebo jeho část v m2 evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce.

Jedná se o definici zpevněné plochy pozemků pro účely zákona o dani z nemovitostí, která podléhá zvláštní sazbě daně dle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Nová právní úprava se vztahuje pouze k pozemkům, evidovaným katastrem nemovitostí ve druzích pozemků zastavěná plocha a nádvoří a ostatní plocha.

Musí se jednat o pozemek, na němž se nachází stavba. Stavbou zpevňující povrch pozemku je stavba ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen “stavební zákon”); stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Vzhledem k použité formulaci “veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií” je zřejmé, že stavební dílo musí být výsledkem stavební nebo montážní činnosti. Stavebním dílem nemůže být pouhé nahromadění, případně složení stavebního materiálu na určitém místě. Ke vzniku stavebního díla musí být použity stavební nebo montážní technologie – tedy soubor určitých znalostí, dovedností nebo postupů, nutných k jeho vzniku; o stavebním díle není možné hovořit, pokud k jeho vzniku žádné takové schopnosti nebo znalosti třeba nebyly.

Protože stavba musí při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po celou dobu své životnosti vyhovovat základním požadavkům na stavby, což je především mechanická odolnost a stabilita stavby (§ 8 vyhlášky č. 268/2009Sb., o technických požadavcích na stavby), nelze za zpevněnou plochu pozemku ve smyslu ustanovení § 6 odst. 5 zákona o dani z nemovitostí rozhodně považovat plochu zpevněnou snadno rozebíratelným povrchem bez nutnosti použití speciálních technologií (např. dlažba nebo panely uložené bez podloží nebo v podloží z písku), či zpevnění povrchu pozemku pouhým rozprostřením materiálu (škváry, drtě) na povrchu pozemku včetně jeho případného zhutnění. V této souvislosti lze zmínit také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Ca24/2002-27, v jehož odůvodnění se uvádí, že volně položené panely nelze považovat za stavbu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 stavebního zákona.

Pokud by byly na pozemku provedeny pouze terénní úpravy podle § 3 odst. 1 stavebního zákona, nejedná se o zpevněnou plochu pozemku. Terénní úpravou se pro účely stavebního zákona mimo jiné rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry. Pouhé vrstvení jednotlivých druhů materiálu nebo proces pouhé typové přeměny částí zemského povrchu (terénní úprava), není zhotovením stavby.

Pro stanovení daně je rozhodující výměra zpevněné plochy pozemku stavbou v m2. Jedná-li se o stavbu nově provedenou, musí být dokončena natolik, aby byla schopna užívání. Pokud zbývající část pozemku není zpevněna stavbou, tato část pozemku se zdaňuje sazbou odpovídající druhu pozemku, evidovanému v katastru nemovitostí, tj. jako pozemek ostatní plochy – “G” nebo zastavěné plochy a nádvoří – “E”.

Co není předmětem daně z pozemků

Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona o dani z nemovitostí nejsou předmětem daně z pozemků pozemky zastavěné stavbami uvedenými v § 7 odst. 1 nebo 2 v rozsahu půdorysu těchto staveb.

Do režimu pozemků zpevněných ploch nespadají tedy např. veřejně užívané pozemní komunikace a jejich součásti či příslušenství – zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (např. parkoviště u supermarketů), neboť jde o nemovité stavby sloužící veřejné dopravě, které nejsou dle ustanovení § 7 odst. 2 resp. odst. 3 zákona o dani z nemovitostí předmětem daně ze staveb. Pozemky zastavěné stavbami sloužícími veřejné dopravě jsou prioritně vyloučeny z předmětu daně z pozemků. Veřejnými komunikacemi, respektive jejich součástmi, jsou také komunikace a parkovací plochy u čerpacích stanic pohonných hmot.

Sazba daně pro zpevněné plochy pozemků

Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) bod 1. nebo 2. zákona o dani z nemovitostí se použije sazba daně pro zpevněné plochy pozemků užívané k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní.

Zpevněná plocha je specifickým ztvárněním, zpracováním i užíváním pozemku, je podrobena zvláštní sazbě, která je diferencována podle dvou skupin podnikatelských činností.

Zpevněnou plochou pozemku užívanou v souvislosti s podnikatelskou činností se rozumí zpevněná plocha pozemku, na níž není podnikatelská činnost přímo provozována, ale nelze ji využívat jinak než ve vztahu k této činnosti. Pojem “v souvislosti s podnikáním” je nutno vykládat tak, že mezi podnikatelskou činností a využitím zpevněných pozemků musí existovat úzký vztah, kterým rozumíme aktivitu podnikatele, který disponuje s věcí ve svém vlastnictví (využití zpevněné plochy pozemku je v příčinné souvislosti s podnikatelskou činností). Jedná se např. o neveřejná parkoviště, která mohou být využívána pouze pro vozidla firmy, případně jejích zaměstnanců.

Pod sazbu daně § 6 odst. 2 písm. a) zákona o dani z nemovitostí se jako zpevněná plocha pozemku podřadí i zpevněná plocha pozemku v majetku podnikatele, splňující výše uvedená kriteria, která však není fyzicky využívána k podnikatelské činnosti, jestliže splňuje podmínky obchodního majetku podnikatele stanovené ustanovením § 6 odst. 1 obchodního zákoníku. Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se rozumí majetek, který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek. O stavu a pohybu majetku vedou účetní jednotky evidenci ve smyslu § 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Neslouží-li zpevněná plocha pozemku k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní, použije se pro celý pozemek sazba daně podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. c) nebo d) zákona o dani z nemovitostí podle druhu pozemku, evidovaného v katastru nemovitostí.

Sazba daně v　případě, že plocha slouží k　různým podnikatelským činnostem a nelze-li vymezit rozsahy výměry

Podle ustanovení § 6 odst. 6 zákona o dani z nemovitostí slouží-li zpevněná plocha pozemku různým podnikatelským činnostem a nelze-li vymezit rozsahy výměry zpevněné plochy pozemku sloužící jednotlivým činnostem, použije se sazba daně uvedená v odstavci 2 písm. a) bodě 2.

Slouží-li zpevněná plocha pozemku více podnikatelským činnostem, jimž přísluší různé sazby daně, přičemž je možno vymezit plochy užívané pro jednotlivé činnosti, budou tyto zpevněné plochy přiznány samostatně ve výměrách odpovídajících jednotlivým sazbám daně. Na výměře zpevněné plochy, na níž toto rozdělení není možné, neboť tato plocha je využívána pro druhy činností s různou výší sazby daně, zdaňuje se zpevněná plocha pozemku v této výměře s použitím sazby daně podle § 6 odst. 2 písm. a) bod 2. zákona o dani z nemovitostí, tj. 5 Kč/m2.

Kdy nejsou zpevněné plochy pozemků předmětem daně ze staveb

Podle ustanovení § 7 odst. 4 zákona o dani z nemovitostí nejsou zpevněné plochy pozemků předmětem daně ze staveb.

Nová úprava z důvodu jednoznačného zařazení zpevněných ploch pod daň z pozemků výslovně vyjímá stavby zpevněných ploch pozemků z předmětu daně ze staveb. I když fakticky splňují podmínky předmětu daně ze staveb (tj. jsou-li samostatnou věcí), nebudou stavby zpevněných ploch pozemků na pozemcích druhu ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří předmětem daně ze staveb, ale jako určitá nově definovaná kategorie pozemku – zpevněná plocha užívaná pro podnikání – budou zdaněny pouze specifickou sazbou daně v rámci daně z pozemků. Rozdíl oproti dosavadní právní úpravě spočívá především ve výši sazeb daně.

Protože stavby zpevněných ploch pozemků jsou vyloučeny z předmětu daně ze staveb, nelze na ně aplikovat koeficient 1,5 dle § 11 odst. 3 písm. b) daně z nemovitostí, který ve své působnosti může stanovit obec pouze pro vyjmenované stavby.

Osvobození od daně z pozemků

Podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona o dani z nemovitostí jsou osvobozeny od daně z pozemků mj. také pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, knihovnám, zdravotnickým zařízením a zařízením sociální péče, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány.

Záměrem tohoto ustanovení je nezatížit nemovitosti sloužící výslovně uvedeným veřejným účelům daní z nemovitostí a z osvobození vyloučit nemovitosti pronajímané či využívané k podnikatelským činnostem mimo uvedené obory. Pokud jsou zpevněné plochy těchto pozemků využívány pouze v souvislosti s provozem citovaných zařízení, nepovažují se za zpevněné plochy pozemků užívané pro podnikatelskou činnost. Stejně je nutno přistupovat také k pozemkům ve vlastnictví veřejných vysokých škol, osvobozeným od daně podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. r) zákona o dani z nemovitostí, pokud jsou využívány k činnosti, která je součástí akreditovaných studijních programů.

Postup při změně daně ze zpevněných ploch.

Vzhledem k tomu, že vymezení zpevněné plochy pozemku jako předmětu daně z pozemků je změnou rozhodnou pro stanovení daně, neuvedenou v ustanovení § 13a odst. 2 zákona o dani z nemovitostí, je poplatník povinen na zdaňovací období roku 2012 podat daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání, v němž tuto novou skutečnost zohlední.

Protože se mění zařazení zpevněných ploch do předmětu daně, nikoli jejich rozsah, nebudou mít poplatníci potíže s vymezením výměry plochy pozemků, která je zpevněna stavbou bez svislé nosné konstrukce.

Skutečnou výměru zpevněné plochy není třeba pro účely přiznání k dani deklarovat geometrickým zaměřením či znaleckým posudkem. Nemá-li poplatník k dispozici dokumentaci s uvedením těchto údajů, uvede v daňovém přiznání výměry zjištěné vlastním měřením. Podle ustanovení § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je povinen prokázat všechny skutečnosti uváděné povinně v daňovém přiznání, jestliže k tomu bude vyzván správcem daně.

Vznik specializovaného finančního úřadu

Od 1. ledna 2012 bude do soustavy územních finančních orgánů zaveden Specializovaný finanční úřad (SFÚ) s celostátní působností, který se bude zabývat vybranými subjekty. Jde o ty daňové subjekty, jejichž přínos pro výši vybraných daní a plnění státního rozpočtu je zcela zásadní. Především daňová kontrola je u těchto daňových subjektů extrémně časově a odborně náročná, a proto je soustředěna do specializovaných útvarů, vyznačujících se vysokou odborností, operativností a jednotností řízení.

“Důvodem vzniku SFÚ je snaha daňové správy věnovat velkým a specifickým daňovým subjektům zvláštní pozornost tak, jako je tomu již dnes ve většině států Evropy, a to nejen v rámci Evropské unie,” okomentoval vznik SFÚ Jan Knížek, generální ředitel české daňové správy. “V současné době mohou subjekty, kterých se přechod na SFÚ dotkne, očekávat dopis se základními informacemi o této zásadní změně,” dodal generální ředitel.

Přechod vybraných subjektů na SFÚ nebude nárazový k 1. lednu 2012, nýbrž bude probíhat průběžně, zejména v první polovině roku 2012. Pokud daňový subjekt bude splňovat podmínky k tomu, aby se stal tzv. vybraným subjektem, dojde ke změně podmínek pro určení příslušnosti správce daně. Dosavadní místně příslušný finanční úřad stanoví z úřední povinnosti rozhodnutím datum, k němuž přejde příslušnost vybraného subjektu na SFÚ.

Z hlediska daňového procesu nedojde u vybraných subjektů k žádným změnám – lhůty pro podávání daňových přiznání, formuláře daňových přiznání, splatnost daně, možnost využití opravných prostředků proti rozhodnutím atd. zůstávají stejné.

Sídlo úřadu bude v Praze a v rámci České republiky bude mít 6 poboček, a to v Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a v Ostravě. Tento úřad bude podřízen Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu.

Více informací o SFÚ lze rovněž nalézt na internetových stránkách české daňové správy v Rychlé navigaci pod odkazem Specializovaný finanční úřad, kde jsou zodpovězeny základní a zásadní otázky související s přechodem na SFÚ.

　

Změny ve způsobu elektronických podání pro ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) očekává, že v důsledku změn zákona o informačních systémech veřejné správy dojde s koncem roku 2011 k ukončení provozu transakční části Portálu veřejné správy (PVS). Jelikož tento systém využívá řada klientů ČSSZ k elektronickému podávání formulářů, upozorňujeme je na nový systém přenosu s názvem Veřejné rozhraní pro e-Podání (VREP).

Co je to e-Podání

e-Podání je zvláštní formou elektronického podání, které ČSSZ zavedla pro nejčastěji přijímané formuláře. Jeho podstatou je, že se předávají pouze data formulářů ve formě datové věty v přesně definované struktuře (formát XML). Výhody tohoto způsobu podání vyniknou zejména tam, kde je třeba pracovat s velkým množstvím formulářů během krátké doby. Je úsporný, pokud jde o velikost, umožňuje rychlejší zpracování a informování klienta o správném či chybném vyplnění. Při letošním dubnové špičce při sběru evidenčních listů důchodového pojištění zpracovávala ČSSZ přes 10 000 takových elektronických podání denně.

Veřejné rozhraní pro e-Podání (VREP)

Služba e-Podání byla na PVS spuštěna koncem roku 2004 a tato služba je dnes využívána desítkami tisíc podávajících, na které bude mít ukončení provozu transakční části PVS dopad. Proto ČSSZ zprovoznila vlastní alternativní kanál pro předávání e-Podání – tzv. VREP (Veřejné rozhraní pro e-Podání). Tento kanál byl spuštěn v říjnu 2010 pro zasílání eNeschopenky (služba HPN – Hlášení ošetřujícího lékaře), od března 2011 je k dispozici pro předávání ostatních typů e-Podání:

Zaměstnavatelé mohou zasílat

  • Evidenční listy důchodového pojištění – ELDP
  • Oznámení o nástupu do zaměstnání – ONZ
  • Přehled o výši pojistného – PVPOJ
  • Příloha k žádosti – NEM-PRI
  • Nahlášení nového kvalifikovaného certifikátu po jeho obnově – UserCert
  • Potvrzení o studiu/teoretické a praktické přípravě – POS

Pro Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) je připraven

  • Přehled o příjmech a výdajích OSVČ – OSVC-PRE

Mnozí z klientů ČSSZ již pro zasílání e-Podání tento komunikační kanál využívají, v říjnu 2011 bylo prostřednictvím VREP doručeno 30% všech e-Podání, zatímco 70% bylo předáno přes PVS.

Provoz kanálu VREP bude klientům i v budoucnu k dispozici bezplatně. Klienti musí svá podání podepisovat elektronickým podpisem na bázi kvalifikovaného certifikátu. Pro drobné podávající, kteří zasílají nejvýše několik formulářů najednou, bude ČSSZ i nadále na svém webu vystavovat příslušné šablony pro vyplnění a program pro odeslání formuláře a příjem odpovědi s výsledkem zpracování.

Jak přesměrovat e-Podání z Portálu veřejné správy

Klientům, kteří k zasílání e-Podání využívají formuláře vystavené na webu ČSSZ, je k dispozici verze programu XML602Filler a odpovídající šablony formulářů s funkčností odesílání na VREP.

Klienti, kteří pro odesílání e-Podání používají vlastní software, potřebují mít takový software a jeho verzi, které komunikaci přes VREP podporují. Mnohé komerční programy ve svých novějších verzích podporují jak odesílání přes PVS, tak odesílání přes VREP. Klientům v tomto případě doporučujeme vyzkoušet a využívat kanál VREP již nyní a nenechat přesměrování až na vypnutí PVS. Podrobná dokumentace ke kanálu VREP pro dodavatele software pro e-Podání je popsána v dokumentu Předávací a dotazovací protokol, zveřejněném na webu ČSSZ v sekci e-Podání.

Pro dotazy k elektronické komunikaci s ČSSZ je možné využít i nově zřízeného Call centra pro Technickou pomoc e-Podání 585 708 290, jehož provozní dobu lze najít na https://www.cssz.cz/cz/informace/call-centra/

　

Novela obchodního zákoníku platná od ledna 2012

Dne 1. ledna 2012 nabude účinnosti novela obchodního zákoníku (zákon č. 351/2011 Sb.). Přestože novela měla být původně spíše technického rázu, přinese některé zásadní změny. Nejvýznamnější z nich jsou úprava tzv. souběhu funkcí a omezení práva na náhradu škody před jejím vznikem. Za zmínku stojí také nové požadavky na sídlo podnikatele a novinky týkající se obchodního rejstříku.

Nejistotu stran přípustnosti souběhu funkcí má napravit nově vložené ustanovení nazvané “Pověření obchodním vedením”. Tato úprava umožňuje, aby statutární orgán společnosti pověřil obchodním vedením (zcela nebo zčásti) jinou osobu. Tato osoba může být i zaměstnancem společnosti. Novela přitom výslovně připouští, že zaměstnanec může být zároveň statutárním orgánem společnosti (nebo jeho členem). Tím je umožněno, aby jednatel či člen představenstva měli zároveň ke společnosti pracovněprávní vztah, jehož náplní je podle pracovní smlouvy (často označované jako manažerská smlouva) zejména rozhodovací činnost spadající pod obchodní vedení společnosti. V případě takového souběhu bude o odměně jednatele (člena představenstva) podle pracovní smlouvy rozhodovat valná hromada.

Novinkou je možnost vzdát se v obchodněprávních vztazích práva na náhradu škody či toto právo omezit ještě před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Dosud byl takový postup sporný.

Novela se dále snaží zajistit nápravu v situacích, kdy podnikatel ztratil (popř. nikdy neměl) právní důvod užívání prostor, do nichž umístil své sídlo či místo podnikání. Cílem je pomoci vlastníkům nemovitostí, v jejichž prostorách jsou umístěna sídla nebo místa podnikání (často několika desítek) podnikatelů proti jejich vůli.

Obchodní zákoník po novele proto výslovně stanoví, že podnikatel je povinen mít k zapsaným prostorám právní důvod jejich užívání po celou dobu, kdy jsou tyto prostory v obchodním rejstříku zapsány jako jeho sídlo či místo podnikání. Pokud se soud dozví (např. z podnětu vlastníka nemovitosti, kde je sídlo umístěno), že takový právní důvod podnikatel nemá (např. vlastník nemovitosti vypoví nájemní smlouvu) a podnikatel nezjedná ve stanovené lhůtě nápravu, soud může (je-li podnikatelem právnická osoba) rozhodnout o jeho zrušení a likvidaci. Krom toho může takové jednání založit oprávnění živnostenského úřadu ke zrušení živnostenského oprávnění podnikatele.

Změny se dotknou i obchodního rejstříku

Napříště nebude veřejně dostupné rodné číslo zapsaných osob. Pokud je ovšem rodné číslo uvedeno v listinách zakládaných do sbírky listin (např. společenská smlouva apod.), zpřístupňují se tyto listiny včetně rodného čísla. V případě, že podnikatelé nechtějí rodná čísla svých funkcionářů a společníků zpřístupňovat, musí je sami odstranit z dokumentů zakládaných do sbírky listin. S cílem zamezit zneužití bude odstraněna povinnost ukládat do sbírky listin podpisové vzory. Na žádost osoby, které se daná věc týká (to může být podle našeho názoru nejen samotný funkcionář, ale i společnost, jejímž jménem jedná) je rejstříkový soud povinen podpisové vzory odstranit.

Novinkou v oblasti rejstříkového řízení je dále to, že listiny se budou nadále předkládat rejstříkovému soudu pouze v jednom vyhotovení. Dosud bylo třeba listiny, které jednak dokládaly zapisované skutečnosti a jednak se ukládaly do sbírky listin (takovou listinou je např. společenská smlouva a její změny), předkládat ve dvojím vyhotovení.

Novela ovšem přinese i celou řadu dalších změn. Úpravy doznají např. i ustanovení o výjimkách z povinnosti oceňovat nepeněžitý vklad znalcem při zvyšování základního kapitálu, úprava likvidace společností nevykonávajících žádnou činnost, finanční asistence či nechvalně známý § 196a.

　

　

　

V　Praze dne 30. 12. 2011

Na základě veřejně přístupných zdrojů sestavil: Ing. Martin Vik

Zpět